Původně se jmenuje „Rebelove Acro“. Tento název se mi pranic nelíbil, zavolal jsem tedy výrobci, zda by mi mohli poslat jinou samolepku, třeba ARTIST (tak se jmenuje stejný ale menší akrobat této řady). Poslali ARTIST 68 – proč ne. Barvu potahu deklarují dle přání. To bylo taky bez problémů.
Chválím profil křídla je NACA 64A014 (14%) a malé plošné zatížení (mně vyšlo 57g/dm2) to by mělo zajistit dobré vlastnosti v oblasti malých rychlostí při přistávání. Na spodní straně motorové přepážky a trupu za ní je vytvořen kuželový výklenek pro tlumič výfuku, což je úžasné, po přistání jen otřu spodek trupu a je to. Vše ostatní zůstává čisté.
Avšak povšiml jsem si, že křídlo má kladný šíp (odtokovka je přímá). Z toho mi vyšlo, že těžiště bude více vzadu než obvykle. Abych nemusel na ocas lepit závaží, zeptal jsem se, zdali by mi nemohli udělat bočnice z plné balzy místo žbrdlinek. Bylo mi řečeno, že nemohli.
Nejprve jsem se tedy jal prozkoumat polohu těžiště. V návodu doporučují 155 až 165mm od náběžky centroplánu (22,48% až 25% SAT). Vzhledem k tomu, že aerodynamický střed křídla (neboli působiště vztlaku, neboli 25% SAT) vychází 160mm od náběžky centroplánu, přestávalo mi to dávat smysl. Pokud tedy ještě platí nějaké aerodynamické zákonitosti, pak model s těžištěm v 22,48% SAT nemůže vůbec letět. Což by byla, v případě akrobatického letadla, dost podstatná závada.
Tak jsem spočítal polohu neutrálního bodu letadla, abych se měl alespoň od čeho odpíchnout. Jeho poloha mi vyšla 227mm od náběžky centroplánu, neboli 41,19% SAT. Uvažujeme-li standardní velikost těžištní zásoby 8%, vychází poloha těžiště na 33,19%, tedy přesně oblíbená „třetinka“ hloubky SAT, což je 197mm od náběžky centroplánu.
Fyzicky mi vyšlo těžiště 180mm od náběžky centroplánu, což je statická (těžištní) zásoba 12% SAT; to je až až, ale dá se s tím letět. Tudíž jsem to nechal tak, s tím, že se uvidí. Model letí, asi to bude dobré. Takže žádných 155 – 165mm ale aspoň 180mm od náběžky centroplánu (dle výpočtu by se dalo jít až na 200mm!). Protože nechci na ocas lepit závaží, asi to nechám tak. Uvidíme.
Abych dosáhl alespoň tohoto výsledku, umístil jsem zdroje a přijímač co nejvíce dozadu (až za spojovací trubku, jež se nachází shodou okolností v 25% SAT). Tím jsem si ovšem zadělal na další problém. Vypínač s integrovaným nabíjecím konektorem (větší) není do čeho přišroubovat! Jediné místo, kde nejsou bočnice trupu nesmyslně vylehčeny je v prostoru nádrže. Abych vedl napájecí kabel od zdrojů 30cm k nádrži (do prostoru s potenciálním výskytem olejového aerosolu) a 35cm zpět k přijímači, to mi připadalo nesmyslné, nehledě k tomu, že délka kabelů vypínače to neumožňuje. Nakonec jsem na 3D tiskárně zhotovil jakýsi můstek, jímž jsem překlenul jednu díru v bočnici a vypínač do něj zašrouboval. Fólii kolem vypínače jsem musel přižehlit k tomu můstku, aby tam neplandala!
Doufejme, že od teďka už to bude jen radost.