Spitfire MK IX a jeho stavba.
Letadla Spitfire jsou moje slabost. Obdivuji jejich ladné tvary ve vzduchu a siluetu, které vévodí jejich typická eliptická křídla. Měl jsem několik Spitfirů různých velikostí a letových vlastností.. Protože jsem v tu dobu měl Spitfir o rozpětí 2m postavený z dílů od Miroslava Husáka z Rakovníka, začal jsem uvažovat o třímetrovém letadlu. Netušil jsem kolik práce a komplikací na takovém velkém letadle je. Člověk si ale musí dávat velké cíle. Rozhodl jsem se postavit velkou maketu 1/4. Tento sen jsem uskutečňoval několik let.
Podklady
Začal jsem se sháněním dokumentace. Právě při této činnosti se ukázalo, jak je svět díky internetu malý. Z pohodlí pracovny se spojíte s kýmkoliv po celém světě a navíc vám různé komponety dojdou až domů do obýváku.
V roce 2010 jsem získal publikaci z kanadského nakladetlství Monforton Press o letadle Spitfire MK IX včetně plánů 1/4. Publikace popisuje letoun do nejmenších detailů je doplněna rozměry a velkým množstvím obrázků viz obr.2. Nakonec jsem mimo dalších publikací o Spitfirech , kterých mám v knihovně skutečně celou řadu, získal také takzvané „Blueprints“, což je téměř kompletní výrobní dokumentace pro skutečné letadlo. Tyto dokumenty jsem získal z Autrálie od firmy HistorBytesBack.
Obr.2. Ukázka zpracování jednotlivých detailů v knize.
Rozhodl jsem se pro variantu Spitfire MK IX se špičatou směrovkou, protože se mě zdá takto ukončená záď letadla elegantnější. Samozřejmě jsem současně hledal, jakou imatrikulaci bych zvolil. V jedné publikaci jsem zahlédl obrázek Spitfireu kde měl invazní pruhy jen na spodní straně křídel. Tím byla rozhodnuta podoba letadla. Jen jsem musel najít v historických materiálech, jestli někdo z československých pilotů s takto zbarveným letadlem létal. Nakonec jsem získal podklady že takto zbarvený letoun v určitém období roku 1944 používal Tomáš Vybíral, vycházel jsem z několika zdrojů, protože se v některých detailech lišily vybral jsem si takové uspořádání které se mi líbilo. Na spodku trupu a křídel jsou invazní pruhy a označení VY na pravé straně je za kabinou viz obr.3.
Krátce k Tomáši Vybíralovi narozen 29. září 1911 v Moravském Písku, zemřel 21. února 1981 v Londýně byl československý stíhač, letecké eso v době druhé světové války. Od 1. ledna do 1. listopadu 1943 velel 312. čs. stíhací peruti a od 1. února 1944 do 15. listopadu 1944 velel Československému tíhacímu wingu, který vodil na ofenzívní akce nad okupovanou Evropou, mj. v době vylodění v Normandii. Obdržel vysoká československá, britská a francouzská vyznamenání. V září 1948 emigroval, aby se vyhnul zatčení a uvěznění.
Obr.3. Letadlo Tomáše Vybírala z období v roce 1944.
Stavba
Při brouzdání po internetu jsem narazil na stránky Micka Reevese a možnost objednat laminátové komponenty a žebra pro křídla právě pro stavbu letadla v měřítku 1/4 .
Obr.4. laminátové komponenty od Micka Reevese
Trup a motorový prostor
Následovala objednávka, dorazily díly a strohý plán obr.4. Některé překližkové díly byly z ne moc kvalitní překližky, takže jsem je předělal z pořádné letecké překližky. Hlavně nosná žebra křídel, ve kterých jsou trubky a v trupu především přepážky pro motor. Postupně jsem řešil rozmístění komponent tak, aby co nejvíc hmotnosti bylo v přední části letadla, po zkušenostech s dovažováním předešlých Spitfairů které jsem stavěl, jsem se snažil co nejvíc komponent dostat dopředu.
Obr.5. 3D model uchycení motoru Obr.6. Skutečné provedení
Postup sestavení přední části je asi nejlépe patrný z obrázků. Jak je do trupu zabudovaný výfuk a nádrže které jsem se snažil umísti co nejvíc blízko těžiště. Celý komplet nádrže a výfuku jsem nejprve zpracoval ve 3D obr.5 a potom vyřezal jednotlivé díly s celý komplet sestavil a vlepil do přední části trupu obr.6. Na modelu jsem zpracoval umístění baterií a maketových výfuků které jsem připravoval jako funkční. Současně došlo ke spojení hlavní části trupu a jeho přední části.
Dlouho jsem přemýšlel nad tím jaký motor do Spitfire zabuduji, je tady poměrně velký problém s místem na zástavbu motoru. Původně jsem chtěl řadový dvou-válec, ale ten nedopadl, a tak padla volba na motor MVVS 80SP se startérem. Předpokládal jsem že budu stejně muset dovažovat tak proč nevolit užitečnou zátěž ve formě startéru. Startér je po mých zkušenostech neocenitelný pomocník. Jen jsem musel vynechat automatické ovládání sitiče, které řídím ručně. Je to proto že motor je umístěný invertně, hlavou dolů a docházelo k přeplavení motoru. Musím přiznat, že by si letadlo zasloužilo asi silnější motor, ale to je asi tím, že jsme obecně zvyklí na přemotorovaná letadla. Motor má s vrtulí Fial 26/12 na zemi tah zhruba kolem 20kg a celková hmotnost letadla je zhruba 23kg. Při jednotlivých letech jsem vyhodnocoval data o rychlosti a otáčkách a letadlo dosahuje maximální rychlosti zhruba 130km/h. S instalací motoru byla spojená instalace výfuku, především vývod z motoru kde je málo místa. Opět jsem si všechno zkreslil ve 3D a podle nákresů mě pomohl pan Milan Břečka se speciálně tvarovaným výstupním elementem obr.7. A poskytl mě kolena AL 90° o průměru 20mm, kterými jsem se snažil nahradit výfuky tak aby byly funkční a aspoň trochu se podobali realitě.
Obr.7. Detail na napojení výfuku a napojení hadice od kouřového čerpadla.
Postupně jsem do laminátové skořepiny vlepil žebra obr. 8 a umístil přepážku na, kterou jsem uchytil serva pro směrovku, výškovku a ostruhu. Hřbet trupu jsem vyztužil uhlíkovou trubkou. Do zadní části zabudoval ostruhové kolo, které jsem chtěl, aby bylo odpružené a řiditelné obr. 9 a10.
Obr.8. Uložení serv a přepážek v trupu
Křídla a ocasní plochy
Postupně jsem se pustil do křídel, kde jsem základní konstrukci obr.11 potáhl 2,5 mm balzou a vybrousil.Na balzu udělal laminát ze skelné tkaniny 40 g/dm nahoře a 100g/dm dole. Největším oříškem bylo správné uchycení podvozků tak aby při vysunutí měly správné
Obr. 13. Kontrola zabudování podvozků a provedení křidélek.
úhly a na obou křídlech stejné. To se nakonec povedlo, řekl bych perfektně obr.13. Křídla jsem vyráběl kompletně včetně přidélek, protože křídlo je mírně překroucené pro lepší letové vlastnosti. Odřezal jsem křidélka a dodělal jejich závěsy. V křidélku je zalepená trubka s vnitřní dírou 3,15 a do křídla se zasunuje drát o průměru 3mm. Křidélko se dá pohodlně kdykoliv oddělat.
Obr.14. Konstrukční ovládací plochy
Obr.15. Potažení Solartexem
Zadní řídící ploch jsem vyrobil jako konstrukční obr.14 a potáhl nažehlovací zelenou folií Solartex obr.15. Protože u skutečného letadla byly tyto plochy potaženy látkou. Jako imitaci nýtů a spojů pod folií jsem použil disperzní lepidlo po jeho zaschnutí následovalo potažení a konečný efekt je docela realistický. Současně jsem řídící plochy doplnil o trimovací plochy, které nejsou funkční. Na potah jsem nažehlil porty představující šítí plátna. Do směrovky jsem současně zabudoval navigační světlo.
Podvozek
Samostatnou kapitolou byl zatahovací podvozek. Rád bych nějaký koupil, ale žádný nebyl podle mých představ. Nechtěl jsem do letadla tlakový vzduch. Takový podvozek jsem měl ve Spitfiru s rozpětím 2m a bylo kolem toho jen spousta problémů, na letiště musíte vozit kompresor, … Rozhodl jsem se pro elektriku ale nic šikovného na hmotnost kole 20kg nebylo k dispozici a tak jsem se pustil do návrhu a následně do výroby. Opět přišel ke slovu 3D návrh. Největší problém bylo sehnat akční členy. Nakonec jsem použil aktuátory od fir. Lado. Celkový výsledek je dobrý, výborný by byl pokud by byla nižší hmotnost podvozku. Asi jsem to trochu předimenzoval obr.16.
Obr.16. Podvozková noha se zatahovacím elektrickým mechanizmem vlastní konstrukce.
Kabina a pilot
Celá konstrukce kabiny je z hliníkového plechu 0,5mm do které jsou vlepeny plastové výplně obr. 17.
Obr.17. Hliníková kabina
Obr.18. Kabina s pilotem a palubní deskou
Výbava kabiny, přístrojová deska je řešena pomocí komponent společnosti AEROTEAM. Zrcátko a usměrňovač za pilotem jsem vytiskl na 3D tiskárně. Kabina je posuvná. Samozřejmou součástí je pilot. Opět se osvědčil internet a objednal jsem ho na stránkách http://www.warbirdpilots.com obr.18. Zrcátko jsem nakonec udělal tak že je na magnet, to proto že jsem ho během dokončovacích prací třikrát urazil a z toho důvodu jsem tam zatím neinstaloval anténu. Mám ji připravenou a bude také na magnet.
Elektronika
Vycházel jsem z komponent společnosti Jeti, jak je elektrická instalace provedena je patrné z přiloženého obrázku obr.19. Svazky vodičů jsou v takzvaných punčoškách, což zvyšuje jejich odolnost vůči pokození.
Obr.19. Elektroinstalace v přední části letadla.
Letadlo je řízeno soupravou Jeti DC24, jsou použity tři přijímače Jeti 2xpřijímač 2,4GHz, 1x900MHz zapojené do Centrál Boxu 400. Použitá serva jsou HS-7954SH. Ovládají tyto funkce křidélka 2x, klapky 2x, směrovka 1x, výškovka 2x. Dále je pro kouření použito čerpadlo PowerBox Smoke Pump, kouřová směs je zavedena do vstupu do výfuku viz obr. 7. Při vyvíjení kouře dojde k poklesu výkonu motoru, a proto se s tím při létání musí počítat. Jsou použita čidla pro měření otáček motoru, rychlosti letadla, teploty motoru. Telemetrie zaznamenává data z těchto čidel a telemetrická data je po letu možné je vyhodnotit, to považuji za velice přínosné. Napájení je zjištěno dvěma Power Ion akumulátory 2600 mAh. Pro napájení zapalování a startér je použit samostatný zdroj LiPol 3S1P 5000 mAh. Zapalováni je ještě pro zvýšení bezpečnosti na zemi spínáno pomocí SP06. To znamená že pro nastartování a chod motoru musím zapnout dva ovládací prvky na vysílači. Dalším funkčním prvkem jsou poziční světla, která jsou na koncích křídel a ve směrovce. Jejich ovládání je realizováno pomocí modulu Night Fly NF-3XL. Propojení mezi trupem a křídly je realizováno 25 kolíkovými konektory Canon, každý vodič je vyveden na dvě špičky obr.20.
Obr.20. Propjení pomocí konektorů Canon
Povrchová úprava
Po laminovaní a vybroušení křídla bylo nutné vybavit letadlo nýty, šrouby a dalšími prvky obr.21. Tato činnost byla náročná na čas a pečlivost. Na křídla bylo přeneseno několik set (tisíc) samolepících nýtů a šroubů ale domnívám se, že to za tu námahu stálo a výsledný dojem za to určitě stojí.
Obr.21. Naznačení nýtů,…
Obr.22. Po nastříkání
Konečnou úpravou bylo stříkání pomocí dvousložkových automobilových barev. Bohužel zvolené barvy přinesly při stříkání spoustu problémů a je důležité zjistit jaké budou mít vlastnosti na laminátovém podkladě. Přes všechny problémy je výsledek uspokojivý obr.22.
Nakonec jsem se pokusil ještě o provedení patiny, aby vzhled letadla byl co nejblíže skutečným strojům. Tak jak jsem je viděl při návštěvě na letišti v Anglii. Bohužel protože tato činnost probíhala až po prvních záletech nemám pěkné fotografie letadla v této konečné úpravě. Kompletní foto je fotografie letadla jsou ještě před patinováním. Ukázka jak jsem zvládl patinu je na detailu křídla obr.23.
Obr.23. Patina
Na závěr
Na letadle ještě chybí některé drobné dodělávky jako otevírací kryty táhel klapek, … Je nutné provést ještě přelakování matným lakem. Jinak letadlo splňuje moje představy, a protože jsem se zúčastnil několika akcí kde budilo zájem, tak se domnívám že se mi ta práce docela povedla. Bohužel nemám nalétáno moc startů, takže každý start je spojen se spoustou nervozity. První starty jsem plánoval na různých letištích, ale nakonec se všechno odehrálo na mém domovském letišti Model Clubu Orlicko obr.25. Každé přistání je adrenalin, protože naše letiště je udržovaná dráha dlouhá zhruba 100m. Protože tyto zálety dělám nejraději sám abych měl klid tak nemám žádné pěkné fotky z létání. Doufám že se to ale brzy změní.
Dojem z letadla za letu je úžasný, ačkoliv jsem měl obavy, aby motor letadlo zvládl, tak se domnívám že pro realistický projev je dostačující. Samozřejmě nemá žádné velké rezervy při chybné pilotáži.
Pokud vás můj článek zaujal je možné mě kontaktovat na našich klubových stránkách www.modelorlicko.com, nebo se podívat na těchto stránkách na další foto ze stavby případně z létání. Je tam také krátké video z prvního startu a přistání.
Obr.24. Na montážním stojanu.